|
| ||||||||||
|
Dogtrekking "STOPOU STREJDY ŠERÁKA" Čuchala jsem lotrovinu - taky byste čuchali, Twarďásek začal jezdit do práce na kole, později dokonce na koloběžce a večeřel zeleninu. Krmil se prostě jako králík.... Pak se chvástal před holkama, že chce jít dogtrek na skoro 100 km a já že to jako ještě nevím :-D. Tak jsem mu jednoho krásného dne oznámila, že je přihlášený :-). Tvrdil, že když je to léto, aby třeba nepřibral. Pořád nemůže pochopit, že pokud nechce mít pupek, bude muset přestat chlemtat to pivo. Asi týden před odjezdem se doma všude válelo spousta haraburdí :-D. Karimatky, čelovky, lékárnička, obinadla, náplasti, ponožky a do toho všude ještě lístečky s poznámkami. Příprava musí být pečlivá :-). Termín se blížil, ve čtvrtek 21.7. je prezentace. Od středy večera příšerně a souvisle "chcalo". Měl takový super nápad, že pojede vlakem, tak jsem mu rázně vysvětlila, ať nevymýšlí hovadiny a bere si auto :-D. V tom lijáku chtěl chrápat s Darwinkem asi někde pod stromem :-D. Start je v pátek ráno. A tak za řevu zbývající části smečky naložil Darwina a vyrazil :-DDD. Chtěli by jet všichni... Tak a děj se.... Teď už autentické zážitky účastníka Twarďasa :-D, editorka žena Mařena :-DDD " Ve čtvrtek balíme a odpoledne s Darwinem vyrážíme směr Lipová-Lázně. Celou cestu nám příšerně lije. Hm, to nám to pěkně začíná. Po jedné radě přítele na telefonu, zdárně dojíždíme na místo. Lyžařský areál Miroslav. Vyvenčit, trochu proběhnout Darwa a šupky hupky do hospůdky střediskové. Vyfasoval jsem itinerář a šel si ho zakreslit do mapy. Hm pohoda, nevypadá to tak hrozně :-). Dorážejí další závodníci. Šéf Gejza nám okomentoval cestu necestu a pak luxusní žranica (raut se tomu myslím odborně říká). S plným žaludkem se i v dešti příjemně usíná.
V pláštěnkách nic pohodlného, stoupáme pořád do kopce 7 km na Šerák. Razítko je v hospodě :-D. Jen dva prstíčky si ohřejeme a hned zase půjdeme. Nesmíme nic podcenit, je třeba doplňovat tekutiny, cesta je daleká. Dáme pivečko, polívčičku a po dvou nezdařených odchodech a po dvou hodinách vyrážíme dál. Klesáme pěšinou, která připomíná koryto dravé řeky do obce Ostružná. Cestou kontrola číslo 2 s připraveným pěnivým mokem na posilněnou, jen ten déšť už by mohli vypnout. Projdeme dědinou kolem hospody (kdybychom věděli, že dnes poslední tak...). Ještě že těch hospod po cestě více nebylo, je mi jasné, že limit by nestačil. Šlapeme nahoru k Císařské lovecké chatě. Třetí razítko a jdeme po vrstevnici pěšinou, jak jinak než plnou vody k rozcestí Smrk. Promoklí měníme ponožky (ne mezi sebou). Kecá, mě v telefonu tvrdil na moje upozornění ať mění, že to právě udělali. "Míra dal svoje mně, já Mírovi":-D. Něco málo sníme. Jak jsem promoklý začíná se mnou třást zima, raději hned pokračujeme.
Zvedá se vítr, v botách nám v okamžiku opět čvachtá. Docházíme na Lví horu. Stále prší. Kecáme, nadáváme na počasí a najednou Ambra prudce zahýbá do lesa. Šikula, je to stopařka a hlídá cestu za nás. Tři prudké sestupy dávají mým kolenům pořádně zabrat, no jo moje vachrlaté nohy do "O". Konečně rovina, kolem lomu, vápenky a jsme u žel. stanice Lipová zastávka. Těšíme se na hospodu, jenže kde nic tu nic. Sakra, sedíme v autobusové zastávce a klejeme. Nálada na bodu mrazu. Snad zítra bude líp, zvedáme se a začíná se stmívat. Musíme najít nějaký interhotel. Jeden luxusní pětihvězdičkový nacházíme, raději se obezřetně zeptáme. Chaloupko kdo v tobě přebývá? VRRR, raf, raději jdeme bez okolků dál :-D. Míra má na bivak čuch, takže vzápětí našel nový, volný a s luxusním výhledem na Jeseník. Rychle nakrmit pejsky, převlíknout a šupky do suchého spacáku. Okamžitě zaklapuju víka. Darwin s Ambrou jsou taky hnedka tuzí. Usínáme při duc, duc muzice ozývající se nejspíš z blízké diskotéky. Hm, každý máme nějakou zábavu :-D.
Ráno vykouknu a mrká na mě slunce, ohhh paráda. Konečně suší vyrážíme. Míra sice trochu s odporem leze do mokrých bot, já sebou táhnul v báglu jedny suché, ale....Cesta slušně utíká, horolezecký výplaz k jeskyni Špičák, bingo hospoda.... Dáváme na snídani pivko a padáme spočinout do travičky na sluníčko. Čtvrté razítko pod Písečnou. Oblíkáme kraťasy a stoupáme směr rozhledna Zlatý chlum. Pejskům kupujeme páreček na posilněnou. Nevím, ale Míra si taky asi něco dal :-). Svižně a cvičně si ještě vybíhá na rozhlednu. Prý tam ještě nebyl, to já jo, se ženou na předporodní dovolené :-D. Posílám ženě Mařeně MMS, ona odpovídá tak žádné prostoje a šupky hupky na Rejvíz. Přemýšlím jestli někde nemám gps :-D. Ta ženská ví všechno. Kam by tak jinam asi šli ze Zlatého chlumu :-D Vyrážím dřív, už tak Míru brzdím dost a dost.... Směr Rejvíz - občerstvovací stanice. Se nepřiznal. Cestou Darwin ukradl malému klučíkovi rohlík a sežral ho :-D. Byl v pohodě a maminka z toho měla halóó. A nordic holí po hřbetě nedostal kupodivu ani jeden :-D. Rychlonožka Míra mě došel a společně jsme dorazili k Rejvízu. Ambra je skvělá hlídačka batohů. Míra mi taky vysvětlil příčinu krádeže svačiny :-D. Darwin rád páreček v rohlíku a ten jsi mu na rozhledně nekoupil.
Zalézáme do hospody, objednáme si a čekáme. Zapomněli na nás, čekáme více než hodinu na jídlo. První fuj. Míra si dává zvěřinu, prý mladíka kance se šípkovou - srnec důchodce to byl. Druhé fuj. Prostě nám nechutná, snad bude pejskům. Platit se chodí k baru. Třetí fuj. Raději pryč, jdeme dál. Mírovy botičky docela vyschly, zato moje suché botičky mi nějak odírají nožičky. Ozývají se puchýře. Zkušenosti chybí a únava stoupá. Jednou navíc trochu kufrujeme... Ještě za světla projdeme příšernou, krkolomnou pěšinou na cyklostezku... Nudné klesání a nikde místo k přespání. Puchýře pálí, jdu po špičkách jak baletka :-D. Musí to být pohled pro bohy :-D. Míra opět nezklamal krmelec nic moc, ale nádherné místo na zemi v lesíčku, neprší takže luxus. Spát...
Ráno posledních 15 km a je tu cíl. 96 km 50:21 hod, poslední místa, ale nezapomenutelný zážitek. Díky Mírovi Hurychovi, že to se mnou vydržel. I když jsem ho brzdil, dělal nám s Ambou skvělého parťáka až do konce. Příští rok snad znovu. Něco jsem prokoučoval, z něčeho se poučil, tak uvidíme."
A já hodná ženuška v sobotu nakoupila krkovičku, kotletku a nasmažila řízky. V neděli ráno ve tři vylezla z pelechu auuu. No, přece bych ho nenechala řídit domů. Bůhví jak bude vypadat a taky že vypadal :-D. V pět hodin jsem si vyjela vláčkem do Ostravy, pak do Jeseníku a nakonec Lipová-Lázně. Na seznamových mapách jsem našla zakreslenou sjezdovku a po čuchu jsem to riskla zkratkou přes kopec. K vleku je přece třeba vysoké napětí :-D. Dorazila jsem pět minut po nich. Twarďásek tam stál, vymočená bledule, galaty mu padaly z řitě, jen ten pupík mu zůstal pod tričkem. Mírovi jsem poděkovala řízečky, že mi ho dotáhl do cíle. Pak jsme zatleskali bláznům ze stadionu, kteří to snad běželi. A fičeli domů. Cestou jsme si ještě vyšlápli ve Zlatých Horách na rozhlednu Biskupskou kupu. Pouhé 2 km do kopce, z kopce to bylo horší určitě dvakrát tolik:-D. Pak se zastavili na zámku Linhartovy a hurá domů. Kupodivu pouhých 170 km. Doma jsem Twarďáska nahnala do vany a pak jsme operovali. Chodí už docela obstojně a do práce už od středy jezdí opět na kole :-D. Starší články
|
||||||||||
|
| ||||||||||
A sakra ráno je tady, start je v sedm hodin .... Hm, dáváme
ambiciózním závodníkům náskok 15 minut a hrabeme se z auta
:-D. Abychom nezabloudili hned v první zatáčce, hledáme vodiče,
horského vůdce... Ještě že Míra je takový pohodář a dosud
nevyrazil. Jo, vezme nás sebou a už prý brzy taky vyrazí :-D.
Tak stepuju v dešti kolem a je to k nevíře, ale po 45 minutách
připíná Ambru.
Já vyrážím do neznáma. 
