Národní výstava psů Olomouc 8.1.2010

     Začal další rok a my měli přihlášeno zase na výstavu. Olomouc máme z domova sotva 100 km, proto jsme si řekli, toho je třeba využít. A tak jsme v den "D" pohodově a v klídku vyrazili. Stačilo chvíli před osmou, však za hodinku jsme tam jak na koni :-D. Nu, padaly nějaké ty sněhánky, ale žádná hrůza. Sněhu bylo i tak dost, ale silničáři z dálnice přeci nikdy nespí. Cesty přes Ostravu byly v pohodě sjízdné. Přijedeme k dálnici a říkám si "nějak to sněžení houstne". Po chvíli se mi zase zdá, že je nějak více větrno. Pak si pár kamionu dává závody kdo koho předjede rychleji a šup málem jsme v závěji, hajzlové. Takže nožku z plynu,  přece se nebudeme hnát. Čas máme luxusní.

     Dojíždíme k výstavišti, hledáme pavilon a parkujeme. Parkoviště je sněhové oraniště. Sněží stále víc a víc. Nechávám pejsky a Tomáše v autě, jdu vyzvednout složky a nahlásit se. Hala je k prasknutí, kruhy nalepené na sobě, prostě děs. Zůstáváme proto raději v autě, stejně to máme na dlouho. Husky jako obvykle někde na konci. Občas vyvenčíme a sledujeme jak krásně sněží a sněží. Traktor s pluhem nevidět :-D. Možná bude ještě sranda. Prostor kolem kruhu se začíná uvolňovat jak vystavovatelé postupně odjíždějí a tak se stěhujeme dovnitř. První na řadu jde Darwinek a dostává ocenění V1, CAC, Národní vítěz :-)).¨Měl to trochu lehčí byl ve třídě sám. Pak ještě Ampule ve třídě mladých, ta poráží jednu soupeřku a získává V1, CAJC a nejlepší mladý. Tím splnila podmínky a získala titul Junior šampion ČR. Uf, můžeme si dát na chvíli od výstav oraz :-). Přejíždíme ještě k hlavní hale kde probíhají závěrečné soutěže. Snaha zisku nějaké dalšího ocenění je marná, ale Ampule se snažila :-D.

      Při odchodu k autu volá táta, na dálnici je nehoda a je zcela uzavřená. No uvidíme. Vyhrabeme auto :-)), hlavně že to naše. Odjíždíme, snad ten karambol odstraní než tam dojedeme. Raději ještě při odjezdu z Olomouce dobíráme benzín do plna. Kdyby náhodou :-D. Sněží a sněží. Jedeme opatrně, ale v pohodě. Posloucháme dopravní zprávy, dálnice stále uzavřená. Tak tedy pojedeme na Nový Jičín, však jsme zvyklí. Dálnici do Ostravy otevřeli teprve nedávno a to navíc jen jeden pruh. Blížíme se ke sjezdu na Bělotín a je rozhodnuto. Uzavírka stále platí, sjíždíme tedy a poklidně jedeme po slušné silnici, v rámci možností. Ujedeme sotva deset km, aj vaj, doprava houstne a je to tady. Stojíme. Řadíme se do levého pruhu konec ani začátek kolony v nedohlednu. Za hodinu se posouváme sotva o pár metrů. Prozatím Darwin i Ampule spí tak je pohoda. Posloucháme rádio a říkáme si jak dlouho asi těch celkových 100 km domů pojedeme? Náladu máme ještě stále veselou, dáváme si na krk medaile od pejsků a děláme srandičky.  Kolik lidí tady asi stojí s námi a bez medaile a třeba s VD :-). Ti teprve musejí nadávat. Tak uběhnou další dvě hodiny, aj vaj.

     Pak v radiu hlásí otevření dálnice. Jsme moc rádi, že jsme v levém pruhu a nedojeli jsme ke svodidlům. Otáčíme přes dvě plné čáry, které pod dvaceticentimetrovou vrstvou sněhu stejně nejsou vidět. Holt pluhy a sypače stojí v zácpě dál. Rozhodujeme se vrátit na dálnici a zkusit dojet domů. Potkáváme pár nešťastníku zapadlých v závěji, ale jinak už nic vážného. Jen hrdiny v kamionech, kteří prostě musejí spěchat. Nejraději bych je vytáhla z kabiny a nakopala jim prdel. Tma jak v pytli,  pět hodin na cestě a my šťastně dojíždíme domů. Průměr 20 km za hodinu, ale CAJC a CAC v kapse. Máme šikovné psy a bezva nápady. Jezdit na výstavy v době sněhové kalamity :-)).